příběh Sirén (Sepsáno podle vyprávění sirény Falawen) Sirény jsou nejpodivnější rasou Atlantey, neboť jsou původem rostliny. Rozmnožují se tak, že získají geny jiného tvora, například jeho pozřením. Smícháním těchto genů s geny původní Sirény vznikne nová Siréna. Každá další generace je tak unikátní, nová a přizpůsobená. Nicméně všechny zbývající atlanteyské Sirény nemají v oblibě velké teplo. Jejich Velká Matka, původní strom, ze kterého se vyvinuly, ležela v údolí daleko v jižní zemi. Velká Matka, zvláštní druh masožravého stromu, rostla po staletí v údolí vyhřívaném horkými prameny. Jak se sem dostal, strom nevěděl. Jeho vědomí se vyvinulo až zde, v údolí izolovaném od okolního světa, kde vládla většinu roku krutá zima. Podnebí Atlantey se ovšem změnilo. Vyšší teplota otevřela cestu tvorům, které by krutá zima zahubila. Říše Orků, postavená na troskách Impéria Trolů, se rozšiřovala. Jejich vynálezy jim pomáhaly vítězit nad silnějšími tvory. Přesto na jižním ledovém kontinentu stále vládli Trolové. Přesněji řečeno Ledoví Trolové, kteří byli dobře uzpůsobeni na život v ledové pustině. Šlo však o primitivy žijící v kmenech, často válčících mezi sebou. Byli to nejzaostalejší ze všech Trolů. Všichni však uctívali jedno ledové božstvo, i když každý kmen si víru vykládal po svém. Tak se jednoho dne stalo, že několik Trolů dorazilo do údolí, které bylo ostatními kmeny přísně zapovězeno právě jejich primitivním náboženstvím. Byli hladoví. Podivný strom, rostoucí uprostřed údolí, byl obsypán ovocem. Ovoce však obsahovalo jed, který pět Trolů okamžitě zabil. Ani jejich pověstná regenerace jim nepomohla. Šestý, jejich vůdce Trách, přežil jen díky své opatrnosti. Podařilo se mu odplazit ven z údolí. S hrůzou pak sledoval, jak z těl jeho bojovníků vyrůstají nové rostliny. Celých osm dnů pozoroval Trách, co se děje v údolí. Devátý den za rozbřesku první z rostlin odpadla od zbytků mrtvého těla. Vypadala jako žena Ledových Trolů. Trách pocítil touhu po té ženě, avšak ovládl se a raději utekl zpět ke svému kmeni. Tak se zrodilo prvních pět Sirén. Od Trolů převzaly nejen podobu, ale i odolnost vůči zimě, divokou povahu a neutuchající touhu po krvi. Odvrátily se od Velké Matky a vydaly se napříč ledovou zemí. Způsob rozmnožování též převzaly od Trolů, jen to celé urychlily. Z prvních pěti tak brzy bylo deset, z nich dvacet. Tak to šlo dále, až se jejich počet rozšířil na tisíce. Trolové byli zmasakrováni. Sirény ovládly ledovou jižní zemi. Orkové, kteří mezitím vytvořili mocnou civilizaci, o nich věděli, ale nechávali je být. Pozorovali je zpovzdálí ze svých létajících strojů. Pak začala válka a jejich průzkum ustal. Až útěk před nemrtvou nákazou zavedl několik Orků v poškozené lodi k břehům jižní říše. Jejich loď přistála za úsvitu nikým nepozorována. Orkové došli až do údolí Velké Matky. Doufali, že prudký jed ze stromu by mohl pomoci v boji s Korboi'lan. Brzy se ovšem objevily Sirény. Poté co je použily na vytvoření nové generace, všechny pobily. Mezi Orky však byla jedna žena. Dhária z Dorelgonu se ukryla v kořenech Velké Matky. V hrůze sledovala, jak Sirény vábí muže a poté, co si užijí, je rozsápou na kusy. Ona však, jako žena, byla proti jejich vábení imunní. Dhária po několika hodinách hrůzy usnula vyčerpáním. Avšak i Velká Matka měla svůj plán: její výhonky prostoupily tělem orkské ženy. Strom i Dhária zemřeli, aby se znovuzrodili v jediné bytosti. Tím skončil cyklus První Velké Matky. Nová Matka Dhária povstala ze seschlých kořenů Velké Matky a pozůstatků Dháriina těla. Ač mocná, věděla, že ve zdejší zemi nemůže zůstat. Divoké Sirény zrozené z Ledových Trolů by ji nakonec zahubily. Naštěstí měla všechny znalosti Dhárie i Velké Matky. Rozhodla se využít loď, která sem dopravila Orky. Vypravila se do ledové země na opačné straně planety. Několik Orků na její palubě využila jako základ pro své potomky. Z Dháriiných vzpomínek znala historii Orků. Věděla o válce i nemrtvé nákaze, která pomalu pohlcovala jejich civilizaci. Proto zvolila pustinu na severu. Zde, v zemi plné ledu a sněhu, mohla začít nový život. Po dlouhém hledání našla to, co hledala: Horu vyhřívanou podzemním žárem, rozsáhlé jeskyně teplé tak akorát. Její nový domov. Orkští muži se ukázali jako překvapivě chytří a oddaní. Pomohli jí vytvořit majestátní podzemní sídlo. Když nadešel jejich čas a oni postupně zemřeli, byla plná smutku. Citu, který předtím neznala. Krátce po smrti posledního Orka i Matka Dhária odešla k bráně svého paláce, aby zde, na hranici hory a údolí, zemřela. Z jejích ostatků poté vyrostla nová Matka, nádherný strom plodící už ne jedovaté, ale sladké plody plné života, které mají léčivé vlastnosti takové síly, že údajně dokáží z těla vypudit i Kor'boilan. Strom rostl stovky let na okraji paláce, než ho objevila skupina Barbarů a Lidí prchajících z Yrandeya okupovaného démony pod vedením Nejvyššího. Tato malá skupina, pod vedením legendárního Hingara, se obětovala. Zavedla démony co nejdále do ledové země, zatímco ostatní se bezpečně skryli v jícnu vyhaslé sopky daleko na západě. Právě zde, pod Stromem, Matkou, skupinu dostihly démoni. I když bojovali statečně, démonů byla obrovská přesila; nakonec zemřeli do jednoho. Boj vytrhl Matku z dlouhého spánku, její kořeny prostoupily skrz mrtvá těla. Zrodila se nová generace Sirén s lidskými a barbarskými rysy. Sama Velká Matka se opět obrodila splynutím s vůdcem této skupiny, statečným Barbaarem Hingarem, po němž zachránění později, po založení Wargalu, pojmenovali své hlavní město. Matka Dhária Hingar se stala vůdkyní nové generace Sirén, žijících v míru, v souladu s přírodou ve své nové říši, pojmenované Nerdíl. Přesto došlo o pár desetiletí později mezi Nerdílem a Wargalem k několika sporům, které museli nakonec řešit Strážci Atlantey. To už je ovšem docela jiný příběh...