Příběh sirén (Sepsáno podle vyprávění sirény Falawen) Sirény jsou nejpodivnější rasou Atlantey. Jsou totiž původem rostliny. Rozmnožují se tak, že získají geny jiného tvora, například jeho pozřením, a smícháním těchto genů a genů původní Sirény vznikne nová Siréna. Každá další generace je tak unikátní, nová a přizpůsobená. Nicméně všechny zbývající Atlanteyanské Sirény nemají v oblibě velké teplo. Jejich velká Matka, původní strom, ze kterého se vyvinuli, ležel v údolí daleko v jižní zemi. Velká matka, zvláštní druh masožravé květiny, rostl po staletí v údolí vyhřívaném horkými prameny. Jak se sem dostal, strom nevěděl, jeho vědomí se vyvinulo až zde v údolí izolovaném od okolního světa, kde vládla většinu roku krutá zima. Podnebí Atlantey se ovšem změnilo a vyšší teplota otevřela cestu tvorům, které by krutá zima zahubila. Říše Orků postavená na troskách Impéria Trollů, se rozšiřovala a jejich vynálezy jim pomáhali vítězit nad silnějšími tvory. Přesto na jižním ledovém kontinentu stále vládli trollové. Přesněji řečeno ledový trollové, kteří byli dobře uzpůsobeni na život v ledové pustině. Šlo však o primitivy žijící v kmenech, často válčících mezi sebou. Všichni však uctívali jedno ledové božstvo, i když každý kmen si víru vykládal po svém. Tak se jednoho dne stalo, že několik trollů dorazilo do údolí, které bylo přísně zapovězeno právě jejich primitivním náboženstvím. Byli hladoví a podivný strom, rostoucí uprostřed údolí, byl obsypán ovocem. Ovoce však obsahovalo jed, který pět nejodvážnějších okamžitě zabil, ani jejich pověstná regenerace jim nepomohla. Šestý, jejich vůdce Trách, přežil, jen díky své opatrnosti. Podařilo se mu odplazit ven z údolí. S hrůzou pak sledoval, jak z těl jeho bojovníků vyrůstají nové rostliny. Celých osm dnů pozoroval Trách, co se děje v údolí. Devátý den za rozbřesku první z rostlin odpadla od zbytků mrtvého těla. Vypadala jako žena ledových trollů. Trách pocítil touhu po té ženě, avšak ovládl se a raději utekl zpět ke svému kmeni. Tak se zrodilo prvních pět sirén. Od trollů převzali nejen podobu, ale i odolnost na zimu, divokou povahu a neutuchající touhu po krvi. Odvrátili se od velké matky a vydali se napříč ledovou zemí. Způsob rozmnožování též přejali od trollů, jen to celé urychlili. Z prvních pěti tak brzy bylo deset, z nich dvacet a tak to šlo dále, až se jejich počet rozšířil na stovky. Trollové byli masakrováni a sirény ovládali stále větší část ledové jižní země. Mezitím se Tráchovi podařilo sjednotit zbytek trollů a objevit slabost sirén – oheň. Vlákal tedy sirény do pasti. Krvavá bitva nakonec neměla vítěze. Těch několik přeživších na obou stranách se stáhlo na opačné konce ledové země. Orkové, kteří mezitím vytvořili mocnou civilizaci, nechávali ledovou zemi být. Pozorovali je zpovzdálí, ze svých létajících strojů. Pak začala válka a jejich výzkum ustal. Až útěk před nemrtvou nákazou zavedl několik orků v poškozené lodi k břehům jižní říše. Jejich loď přistála za úsvitu nikým nepozorována. Orkové došli až do údolí velké matky. Zde se ovšem objevili sirény a po té co je použili na vytvoření nové generace všechny pobili. Mezi orky však byla jedna žena. Dhária z Dorelgonu se ukryla v kořenech velké matky a v hrůze sledovala jak sirény vábí muže a po té co si užijí je rozsápou na kusy. Ona však jako žena, byla proti jejich vábení imunní. Dhária po několika hodinách hrůzy usnula vyčerpáním. Avšak i velká matka měla svůj plán, její výhonky prostoupili tělem orkské ženy. Strom i Dhária zemřeli, aby se znovuzrodili v jediné bytosti. Tím skončil cyklus První velké matky. Nová Matka Dhária povstala ze seschlých kořenů velké matky a pozůstatků Dháriina těla. Ač mocná, věděla, že ve zdejší zemi nemůže zůstat. Divoké sirény, zrozené z Ledových trollů se od ní odvrátili. Naštěstí měla všechny znalosti Dhárie i velké matky. Rozhodla se využít loď, která sem dopravila orky a vypravit se do ledové země na opačné straně planety. Několik orků na její palubě využila jako základ pro své potomky. Z Dháriiných vzpomínek znala historii Orků, věděla o válce i nemrtvé nákaze, která pomalu pohlcovala jejich civilizaci. Proto zvolila pustinu na severu, kde v zemi plné ledu a sněhu mohla začít nový život. Po dlouhém hledání našla to co hledala, údolí vyhřívané podzemním žárem, teplé tak akorát. Zde byl její nový domov. Orkští muži se ukázali jako překvapivě chytří a oddaní. Pomohli jí vytvořit obří sídlo z ledové hory tyčící se na okraji údolí. Když nadešel jejich čas a oni postupně zemřeli, byla plná smutku, citu, který předtím neznala. Krátce po smrti posledního orka i Matka Dhária odešla k bráně svého paláce, aby zde na hranici hory a údolí zemřela. Z jejích ostatků poté vyrostla nová Matka, nádherný strom plodící už ne jedovaté, ale sladké plody plné života, které mají prý léčivé vlastnosti takové síly, že dokáží z těla vypudit i Kor'boilan. Strom rostl stovky let na okraji paláce, než ho objevila skupina Barbarů a lidí prchajících z Yrandeya okupované démony pod vedením nejvyššího. Tato malá skupina, pod vedením legendárního Hingara, se obětovala, aby zavedla démony co nejdále do ledové země, zatímco ostatní se bezpečně skryjí v jícnu vyhaslé sopky. Právě zde pod Stromem, Matkou, skupinu dostihly démoni a zmasakrovali je. Boj vytrhl Matku z dlouhého spánku, její kořeny prostoupili skrz mrtvá těla. Zrodila se nová generace sirén s lidskými a barbarskými rysy. Sama velká matka se opět obrodila splynutím s vůdcem této skupiny, statečným barbarem Hingarem, po němž zachránění později, po založení Wargalu, pojmenovali své hlavní město. Matka Dhária Hingar se stala vůdkyní nové generace Sirén, žijících v míru a v souladu s přírodou ve své nové říši, pojmenované Nerdíl. Přesto došlo o pár desetiletí později mezi Nerdílem a Wargalem k několika sporům, které museli nakonec řešit Strážci Atlantey. To už je ovšem docela jiný příběh...