Stručná historie Azdeirie Za časů, kdy Povznesení chodili mezi námi, se skupina nespokojených pod vedením elfského mága Ylaziora rozhodla opustit Yrandeyu. Už nechtěli žít pod neustálým dohledem Povznesených. Ylazior tvrdil, že je třeba nastoupit vlastní cestu. Ukázalo se, že jeho názor sdílí mnozí. Stovka elfů, dvě stě lidí a tři trpasličí klany tedy opustili město a vydali se na dlouhou pouť daleko na jih, až k Vodám zapomnění. Tam na ně čekala povznesená Azdeiri Kirteirosova žena, která je měla přimět k návratu. Ylazior ji však nakonec přesvědčil, aby je nechala odejít. Azdeiri je s pomocí Kirteirose přepravila do nové země na jihu. Na její počest ji pojmenovali Azdeiria. Na pobřeží založili malý přístav, Bránu Azdeirie, a poté se vydali prozkoumat novou zemi plnou hustých lesů, vysokých hor, malebných údolí a jezer propojených velkou řekou pojmenovanou po Ylaziorově sestře Meathargo. Uprostřed této země, na vrcholu rozsáhlé stolové hory, vybudovali hlavní město. Dali mu jméno Kirteiros — na počest vládce Povznesených. V Kirteirosu žili pospolu lidé, trpaslíci i elfové. Časem však začala být hora pro všechny příliš malá. Elfům chyběl les a tak část z nich, zamířila na jih do Soumračného lesa, kde založili město Tarezanq. Brzy poté zatoužili po vlastním domově i trpaslíci. Odešli tedy na jihovýchod k Velké hoře, kde vybudovali podzemní město Khal Fatreog. Část lidí se vrátila do Brány Azdeirie, kde postupně vznikl významný obchodní přístav. Sám Ylazior založil školu magie na půli cesty mezi Kirteirosem a Bránou Azdeirie. Po jeho smrti byla škola pojmenována na jeho počest. Během války s Nejvyšším přijala Azdeiria mnoho uprchlíků všech ras. Ralszsekům – modrým saurům věnovala celé západní pobřeží. Během své vlády se Nejvyšší pokusil dobýt i Azdeirii, ale obráncům Brány Azdeirie se podařilo jeho flotilu odrazit. Po tomto incidentu se Rada rozhodla podpořit odboj proti Nejvyššímu. Dva azdeiriánské pluky se přímo účastnily závěrečné bitvy o Yrandeya. Po odchodu Povznesených začali trpaslíci prozkoumávat okraje Bílých hor, tvořících východní hranici Azdeirie. Nakonec objevili údolí plné ruin prastarých budov a také dlouhý kaňon vedoucí dál na jih. Nazvali jej Východní brána. U jeho ústí prozíravě vystavěli pevnost Khal Hiolrad. Jak se zpráva o kaňonu šířila, dobrodruzi z celé Azdeirie se pokoušeli proniknout stále hlouběji. Kaňon byl plný podivných a nebezpečných tvorů — horských krys, stínových draků a přerostlých pavoukovců. Touha po bohatství a poznání však nakonec zvítězila. Jedna skupina dobrodruhů pronikla až na druhou stranu hor, kde nalezla obří, prastaré, rozbořené město: Dorelgon. V té době přistála na pobřeží Frillského císařství flotila zelených orků. Dobrodruzi o tom neměli ani tušení. Netušili ani to, že druhá část flotily — šedí orkové — přistála právě v Dorelgonu. Nakonec dobrodruhy objevili a zajali. Když se šedí orkové dozvěděli o zemi za horami, rozezněly se jejich válečné bubny a vyrazili dobýt Azdeirii. Zemi, která patřila jejich předkům. Dobyli Khal Hiolrad a zatlačili Azdeiriánce až k hlavnímu městu. Tam se ale situace obrátila. Na pomoc dorazili válečníci ze Serahu a také Ralszsekové. Společně šedé orky zatlačili zpět do Dorelgonu. Khal Hiolrad byl však vypleněn a zničen. Nejvyšší rada Azdeirie se nakonec rozhodla pevnost neobnovovat. Místo toho nechala zničit samotnou cestu, kterou orkové přišli. Trpasličí střelmistři s pomocí Ylaziorových mágů odstřelili jeden z horských štítů, jehož zřícení kaňon zcela zatarasilo. Na západní straně údolí byl poté vybudován nový, opevněný Wiros. Ostrovní město – pevnost. Střežící východní hranice Azdeirie.