Legenda o Sar-sha Sepsáno na základě vyprávění Douqaha a zápisků z Nekrosovy lodi – autor neznámý Planeta třídy plynový obr se nezdá být místem, kde by se mohl vyvinout jakýkoliv život. Přesto se právě tady, v horních vrstvách její atmosféry, objevilo několik živých buněk. Není známo, odkud se vzaly, možná z vesmíru, ale to není důležité. Jak čas plynul, buňky se postupně formovaly, vyvíjely a spojovaly do stále většího organismu. Jak organismus narůstal, stával se složitějším, až objevil dar uvědomění si sama sebe. Tvor se pojmenoval Sha, neboť takový zvuk vydávalo jeho tělo, když kolem něj zuřila bouře. S vědomím přišla inteligence i touha poznávat. Jak tvor narůstal, stával se těžší a nedokázal se udržet v horních vrstvách atmosféry. Hrozilo, že klesne níž, kde by ho divoké počasí rozervalo na kusy. Když to Sha zjistil, rozhodl se rozdělit své tělo a tím předejít své zkáze. Forok Ploditel, Aiech Objevitel, Myoch Myslitel – tak vznikli první Sar- sha. Tři věčné bytosti se lačně vrhly na průzkum svého světa. Forok tvořil nové Sar-sha podle návrhů Myoch. Aiech létal stále dál, až narazil na hranici. Jejich planeta byla otočena ke své hvězdě stále stejnou stranou. Sar-sha znali jen světlo, temnota pro ně byla cizí. Světlo jim bylo potravou, životní silou. V temnotě mohli přežít pouze malou chvilku. Myoch dlouho vymýšlel, jak to zařídit, zkoumal temnotu i samu podstatu krmení se světlem, až nakonec našel řešení. Po spojení s Forokem byl na hranici světla a temnoty stvořen Nekros. Bohužel Nekros nebyl takový, jak si představovali. Změny v něm ho činily zranitelným světlem. Jeho zrození provázela nepředstavitelná bolest. Nekros prchal do temnoty pryč od ostatních, které začal vinit ze své bolesti. V temnotě našel klid – spoustu času na vymýšlení pomsty. Ostatní Sar-sha, zdrceni neúspěchem, upustili od myšlenky průzkumu temnoty. Jen Forok se stále pokoušel proniknout dál a dál do zóny šera. Netušil, že z temnoty ho pozoruje Nekros. Šílený nenávistí se jednoho dne odhodlal do šera, aby Foroka napadl. Forok tak tak unikl, přesto část z něj Nekros pohltil. Uběhlo spoustu času; zatímco Sar-sha na světlé straně pomalu rozšiřovali své řady, Nekros zůstával sám. Kolem planety obíhal velký měsíc, který vrhal stín na osvětlenou část planety. Sar-sha mu říkali kruh temnoty. Nekros se časem naučil kruh využívat. Podnikal nájezdy na území nenáviděných Sar-sha. Občas se mu nějakou mladou, neopatrnou, podařilo pohltit, když se přiblížila příliš blízko kruhu. Nekros byl mocný. Žádná Sar-sha se mu nemohla postavit. Jeho jedinou slabinou bylo světlo. Mezitím Sar-sha fascinovaně sledovali, jak se na nedalekém měsíci uchytil pro ně naprosto bizarní život. Jeho vrcholem byly humanoidní bytosti vytvářející složité stroje, s nimiž prozkoumávaly okolní vesmír. Ziyalové, jak se tvorové nazývali, nakonec dorazili až k nim. Sar-sha je uvítali se zvědavostí a nadšením. Jenže Ziyalové jich několik chytili do zvláštních nádrží a vzali do svých lodí. Dělali na nich pokusy. Sar-sha do té doby neznali pojmy jako bolest, smrt. Když první z nich zemřela rukou Ziyalů, byl to pro ně šok. Žádného ze Ziyalů nenapadlo, že ten vzácný plyn je živý. Z dvaceti Sar-sha na palubě brzy zbyli jen tři: Douqah, Forok a Asmedor. Byl to právě Asmedor, kdo objevil možnost ovládnutí těch bizarních tvorů, kteří je bez důvodu mučili a zabíjeli. Původně chtěl svého trýznitele zabít tím, že do něj vnikne. K jeho překvapení se mu ho však povedlo ovládnout. Tím skončila éra nevinnosti. Sar-sha se pod vedením Asmedora a Foroka vydali na trestnou výpravu proti Ziyalům