Válka s Dorelgonem (Krátká esej z Archivu kirteiroské knihovny — opravená verze) "V dobách války, kdy naděje skomírá, mnozí odhalí svou pravou tvář: zbabělci, hrdinové i zrádci."  Generál Velogur, bitva o Kirteiros Když dorelgonská horda zaútočila na Azdeirii, zastihla její obyvatele zcela nepřipravené. Celé vesnice a města spěšně prchaly na stolovou horu pod ochranu Kirteirosu, hlavního města Azdeirie. Jediná cesta na horu vedla skrz samotné město, chráněné dvojicí pevností střežících přírodní most ze sousední hory. Mág Raghator se po prvních zprávách o invazi okamžitě vydal do Serahu, aby požádal tamního sultána o pomoc. Mezitím obránci pod velením generála Velogura bojovali o každý kousek země. Léčitelka Cyrtyra a její žáci ze všech sil udržovali raněné při životě. Přesto měla horda drtivou přesilu. Orkové, koboldi zatlačovali obránce stále blíže ke Kirteirosu. Na západních plážích Azdeirie žili Ralszsekové, modří sauři. Většinou se nijak neangažovali v záležitostech Azdeirie. Když se však lord Swarogon, tehdy na diplomatické návštěvě v jejich zemích, dozvěděl o invazi, neváhal. Okamžitě požádal Ralszseky o vojenskou podporu. K jeho překvapení nechtěli nic na oplátku — ihned povolali svá komanda do boje. Šestý den obléhání Kirteirosu se stal dnem posledním. Krátce po poledni udeřily na tábor hordy dvě serahské legie ze severu. než se překvapení útočníci stihli zformovat, napadla je z jihu sauří komanda. Generál Velogur, který situaci sledoval z věží Kirteirosu, vydal okamžitě rozkaz k útoku a sám stanul v jeho čele, aby podpořil nově příchozí spojence. Rychlý a rozhodný úder oslabil morálku orků. Zteč na západní stranu tábora byla poslední ranou. Horda se dala na překotný ústup směrem na východ. Nedaleko Mostu se však válečnému lordovi orků podařilo zformovat obrannou linii. Tam se střetli se spojenými silami Azdeirie, Ralszseků a Serahu. Lítá řež netrvala dlouho — Velogur s Raghátorem se pod ochranou Cyrtyřiny mocné léčivé magie probili až k samotnému pánu válek a podařilo se jim ho zabít. Uťatá hlava velitele vzala orkům poslední zbytky odvahy. V hrůze prchali zpět do Dorelgonu. Velitel serahských legií se však přes protesty generála Velogura pustil do pronásledování a bez milosti vraždil opozdilce. Útěk hordy se zastavil až v údolí Wiros, jehož obranu vedl Drongyr Rudooký. Ač nesouhlasil s válečným tažením, nehodlal přihlížet masakru rozpoutanému serahskými bojovníky. Dvě serahské legie se tak střetly se pěti sty orky a koboldy. Bitva v údolí Wiros se stala nejkrvavějším střetem celého tažení. Na obou stranách padlo mnoho bojovníků. Teprve když serahský velitel zemřel Drongyrovou rukou a velení převzal Zard’gor, vůdce Rudé legie, krveprolití bylo zastaveno. Zard’gor dokázal Drongyra srazit na zem, ale nezabil ho. Nabídl mu život výměnou za okamžitý odchod dorelgonských zpět do jejich země. Ork souhlasil a vydal rozkaz k ústupu. Tím skončila první válka s Dorelgonem. Od té doby se orkové neobjevili, to však neznamená, že už nehrozí nebezpečí.